o Tak se to může jevit i v případě mořského koníčka.
Tento zajímavý tvor má, oproti jiným z říše zvířat, několik zajímavých odlišností.
· Samička je větší, dorůstá až osmnácti centimetrů.
– Sameček se musí spokojit se svými šestnácti.
· Sameček má v přední části břicha úložný vak.
– Samička ho nemá, protože ho na nic nepotřebuje. Po oplodnění, samička odevzdá vajíčka samečkovi a víc se o jejich osud nestará.
Sameček uschová své potomstvo do vaku a trpělivě čeká,až se z dvoumilimetrových vajíček stanou dvanáctimilimetroví koníčci. To trvá tři až pět týdnů a tím také jeho péče končí. Koníčci jsou, po rozplavání, zcela samostatní.
Když se nedá sníst, tak ho usušíme
Co je oběma pohlavím společné, jsou malá očka, kterými dokáží otáčet do stran, nezávisle na sobě. Je to od přírody docela prozíravé.
· Mořský koníček toho totiž za život mnoho nenaplave.
· Většinu svého bytí je ocáskem přichycen k nějaké rostlině a čeká na ty pověstné holuby.
· Prostě tu jen tak spočívá a filtruje vodu, která mu přináší plankton a drobné korýše.
Jeho zelené nebo nahnědlé tělíčko, je pokryto kostěnými destičkami, kterých bývá kolem padesáti.
Má tak trochu štěstí a trochu smůly.
Štěstí– není loven pro maso. Asi bychom si moc nepochutnali.
Smůla– jeho zajímavý vzhled využívají prodejci suvenýrů. Prodávají ho sušeného. To mi připadá, tak trochu, surové. Nechat ho uschnout na slunci.
Jestliže byste ho chtěli spatřit (živého),stačí si udělat dovolenou u moře
· Středozemního
· Černého
· Severního
Nebo
· Kanárských ostrovech
· Madeiře
· pobřeží Irska.
Kde ho však rozhodně nechytejte, jsou mořské mělčiny ve Francii a Portugalsku. Tam je zapsán v Červené knize.